22.10. 2012

18. srpna 2014 v 17:19 | Tin
 

fff

18. srpna 2014 v 14:08 | Tin

 


Poznatky za duben

23. dubna 2013 v 15:17 | Tin |  Zběsilé žvásty a výplody mysli
☆ Konečně to vypadá na jaro.
☆ Kvetou sakury ^^ Už se těším, až vykvete i ta nejkrásnější.
☆ Sbohem, dědečku... <3
☆ Good girl went kinda wild.
☆ Chytlo mě kreslení.
☆ Jsem opět totálně švorc.
☆ JSEM Ledová královna. Ať je to kluk sebehodnější, nedokážu se zamilovat. -_-
☆ Platba za AnimeFest dorazila o fous, uff. Už se těším! ^^
☆ Potřebuju nový klobouky na léto, dělá mi špatně už jen tohle sluníčko T.T
☆ Friendship is magic.
☆ Můj největší sen je pořídit si motorku *_*
☆ Držím teď dva týdny bez kafe. Už jedu šestej den.
☆ MILUJU covery od Within Temptation *_*
☆ Kvapem se blíží Valpružina noc ^^
☆ Vykašlala jsem se na plánování. Vykašlala jsem se na všechno. Začala jsem víc žít "reálně" ^^"

Dlouhý, předlouhý a ještě delší zimní spánek

21. března 2013 v 17:12 | Tin |  Zběsilé žvásty a výplody mysli
Zdravím. Pokud si na mě ještě vůbec někdo pamatuje. Už je to přes dva měsíce, co jsem prakticky vymizela z internetového světa a svou aktivitu jsem přesunula jen na Facebook, myanimelist a pár dalších (převážně škole prospívajících) stránek. Vlastně mi přijde, jako kdybych na dva měsíce úplně vymizela ze světa. Chodila jsem do školy, stýkala jsem se se spoustu lidí, v podstatě s větším množstvím než obvykle, ale když se na všechno podívám zpětně, přijde mi to jako jeden velký sen. Ačkoliv jsem se dokázala chovat čile, vymýšlet blbosti jako obvykle a vlastně by to na mě člověk ani nepoznal, měla jsem o hodně míň energie než obvykle. V podstatě jako kdybych spala. A taky že jsem toho naspala hodně, protože mi najednou nestačilo tolik spánku, co obvykle. A i když jsem tomu přizpůsobovala dobu relaxace, moje tělo si stále říkalo o víc a víc. Předevšim tím, že jsem například nedokázala kontrolovat to, kdy usnu. Většinou jsem usínala na sedačce s nějakým sešitem v ruce (jednou se mi to povedlo i deset dní v kuse), ale podařilo se mi usnout i u snídaně, na klávesnici, na kachličkách v koupelně a dokonce i ve frontě v obchodě (v životě bych předtím nevěřila, že se dá spát i ve stoje). Bývaly dny, kdy se mi nechtělo absolutně do ničeho, ani do věcí, co mě baví.Taky jsem byla daleko vícekrát nemocná než kteroukoliv jinou zimu. Naši měli i podezření z nějaké amnézie nebo čehokoliv takového, ale když jsem byla na pravidelných odběrech krve, zjistilo se, že všechno je v pořádku a v podstatě mě vyhodili s tím, že moje nemoc je puberta, protože při ní si každej navymýšlí všechno možný. Když jsem se ptala, jestli nemůže být souvislost mezi mou únavou a mými léky na psychiku, co jsem vysadila a přeorientovala se jenom na kapičky, co jsou stejně na 90% placebo, prakticky se mi vysmáli, že v mým věku si myslí všichni, jak jsou děsně utrápení a ať chodím víc ven a nebudu muset brát žádný léky. Moje dětská lékařka. Když jsem se o žádné utrápenosti ani nezmínila a na radu ohledně mého stavu z psychologického hlediska jsem se jí taky neptala (a kdyby, jak může doktorka, ne, jak může kterejkoliv normální dospělej člověk říct, že mám chodit víc ven, abych nemusela brát léky? Člověku, co má cukrovku, by jako taky řekla, že má chodit víc ven a nebude si muset píchat inzulin?). Já teda žádná utrápená chudinka nejsem, jsem úplně normální člověk, co pouze konstatoval fakta. Ale fajn, tak proč ne, že, doktoři jsou tady jistě od toho, aby se mnou jednali jako s chodící parodií a dýl než samotné vyšetření rozebírali to, jak je horor, že jsem nedovřela dveře ordinace. Když jsem odtama odešla, nevěděla jsem, jestli se tomu mám smát nebo brečet. Jediný, co vím, je to, že pokud mi v dohledné době něco bude, k téhle doktorce už nepáchnu ani omylem.
To jsem ale odbočila od tématu. Ve skutečnosti se v posledních dnech začínám ze své permanentní únavy docela vyhrabávat. S nástupem teplejších dní, jara, co mělo údajně začít včera, a sluníčka (dobře,tenhle týden to u nás moc nevypadalo), cítím, že nabírám novou energii. Navíc je tu teď spousta věcí, co chci udělat, co musím udělat a co bych se chtěla pokusit udělat a věčně na mě čekat nebudou. Celkově už si nemůžu žádnou únavu/komplexy/whatever dovolit, myslím, že v posledních měsících jsem si nahrabala na hodně času dopředu. Ráda bych se teď naučila být silnější a snažit se zvládnout co nejvíc z toho, co mám v plánu. Do letních prázdnin moc času nezbývá, Animefest je za dveřmi a čas teď celkově utíká děsně kvapem.
Za ty dva měsíce se toho hodně stalo i nestalo. Obdržela jsem hezčí vysvědčení než jsem čekala, opustila jsem kurzy japonštiny, protože se nám rozpadla skupina, absolvovala jsem pár školních akcí včetně lyžáku, přimíchala jsem se ke skupince pár otaku chlapců u nás v prváku, po pěti letech jsem znovu začala dělat karate, dokoukala jsem třetí sérii poníků, ke které ani nevim, co vlastně říct, přihlásila jsem se na studentský maraton, co už je za měsíc a já nemám šanci udýchat čtyři kilometry, seznámila jsem se s pár novýma lidma, stala jsem se závislá na Fairy Tail, mléčných rýžích a pomerančích a v neposlední řadě se teď snažím objevit nějakej svůj speciální talent, protože mi přijde, že žiju ve světě multitalentů a jen já jsem ten největší lůzr. Svět je stejně divnej.
No nic, doufám, že tohle není můj poslední post na další dva měsíce. Aye, mířím vstříc zlu jménem bonusový příklady na bod do matiky (když od vás odejde doučovatel a vy jste ještě zmatenější než kdy dřív, zjistíte, že mít kamarády v matematické třídě je vlastně děsně nedoceněná věc), snad se mi z toho nezavaří mozek.

Tin the pony

14. ledna 2013 v 12:30 | Tin |  Co se splácá
Aneb jak jsem jednoho večera uklohnila svýho poníka :3 :D
Měla mít jako znamínko banán, ale nakonec jsem to nechala jen na hvězdičkách, aby si to někdo zase blbě nevyložil :D

Momentálně sjíždím poníky od začátku, protože jsem na ně navnadila svou mladší sestru. Která mi sama navrhla, abychom v létě u babičky na venkově cosplayovaly AppleJack a AppleBloom, tak ještě uvidím, co se z toho nakonec vyvrbí :D

Mind eclipse

13. ledna 2013 v 18:48 | Tin |  Zběsilé žvásty a výplody mysli
Za tento týden jsem zcela neúmyslným způsobem zhubla skoro čtyři kila. Přičinou neschopnosti v sobě udržet skoro jakýkoliv jídlo. Rodiče mě podezřívají z toho, že začínám s bulimií, ačkoliv jsem v sobě v životě nevyvolala úmyslný zvracení, je to hnus. Do toho mi v hlavě tluče snad milion permoníků, hlavně po nocích. Můj náběh na skoliózu se po několika měsících projevil zničující bolestí zad a nepomáhají ani předepsaný cviky. Aby toho nebylo málo, po půl roce jsem zase musela nasadit pravidelný antidepresiva, který maj možná na svědomí, že se přes den cítím tak nějak hrozně živě a spokojeně, což mě vzhledem k mýmu fyzickýmu stavu děsí. Jo a taky na mě leze rýma. Jsem to ale troska.
Co se dá dělat, zase to přejde.
***
Momentálně ležím ve svym žlutým pokoji ve žlutým domácím úboru na žlutým gauči pod žlutou dekou, ze který mi vykukujou jen chodidla se žlutě nalakovanýma nehtama, pod hlavou mám žlutý polštáře, vedle mě spořádaně sedí Rin (která je taky žlutá) a na zemi se válí žlutej hrnek s čajem. (Jen ten notebook celou tu idylku kazí svou černotou). Vlezla dovnitř maminka, co se vrátila z lázní, vloudil se jí do tváře znatelný poker face a pak se začala hrozně smát, že si mě musí vyfotit. A opět vytáhla přezdívku Sluníčková, což je vlastně daleko lepší, než když mi říká Blondýna z Londýna.
Jako sluníčko si ale fakt nepřipadám, protože z mýho uvažování jen čiší zatmění mysli... Jo, v tuhle chvíli bych se vlastně měla pilně učit. Jenže se mi nechce, takže to automaticky odkládám. Musela bych mít dostatečně silnou motivaci, abych se k tomu dokopala. Asi jdu nějakou najít, což je tak trochu nadlidskej úkol. Mějte se famfárově a nehledejte hlubší smysl, jen jsem si zase potřebovala postěžovat.
<- tohle bych teď ale udělala ze všeho nejradši...

Lednový rozjímání

9. ledna 2013 v 17:36 | Tin |  Zběsilé žvásty a výplody mysli
Mám ráda leden. Je to takovej mrtvej měsíc, ale možná právě proto. Nutí mě to schovat se do mý ulity a snažit se nad sebou zamyslet. To zní hrozně, ale vlastně je to mysl osvěžující, zvlášť po všech těch oslavných radovánkách z prosince, kdy člověk úplně vypne a jen se oddá blažené rozjařenosti.
Ale chtěla bych, aby sněžilo. Včera bylo nádherně bílo, ale byl to jen jeden den, dnes se najednou rapidně oteplilo a všechno zase zmizelo.Venku je několik stupňů nad nulou, člověk pod kabátem ani nemusí nosit svetr. Natož sako, který jsem dneska vytáhla pod kabát s vidinou chladnýho rána, ale nakonec jsem myslela, že se upeču ve vlastní šťávě.
Chci ten sníh. Chci se projít zasněženýma uličkama v mým okolí. Chci se koulovat před školou. Chci vyválet andělíčka na zahradě. Chci využít sněhu pro jeho kouzlo nejkrásnějších fotek. Ale u nás místo toho jen občas poprchává.
Mám chuť jet k prarodičům na chalupu. Vím, že tam by sníh byl. Zašla bych doplnit zvířatům seno do krmelce. Prošla se "ke Kapličce." A podívala se, jestli je led na rybníce na tolik stabilní, aby se na něm dalo bruslit.

Kam dál