Říjen 2010

Stopy Osudu

24. října 2010 v 19:22 | T.
Nevěřím v žádné pošahané souboje mezi těmi "Dobrými" a těmi "Zlými". Věřím v cestu životem, kde příliš mnoho stran a ty netušíš, které z nich můžeš důvěřovat.
***
Stopy Osudu
jsou složitým příběhem. Celá sága je totiž egoisticky zaměřen na mě a můj svět. Pevně totiž věřím, že někde tento můj niterní svět existuje. Svět, kde jsem konečně někým...
Příběh vypráví o etapě života Terezy Chiwashikové, které se svět zamotal tak, že neví, za který konec by měla chytit nejdřív. A to jediným jejím životním snem je "jen" to, aby v něm něco dokázala a nebyla jen tím bezvýznamným jediným zrníčekm obilí na uzrátém poli.
Tak prosím. Můžete se spolu s naivním děvčetem vydat na strastiplnou cestu za snem, v níž jde prakticky stejně jen o to ničit co nejvíce stvůr, navazovat nové vztahy a hlavně věřit. Protože víra je mocná.
Je roztržitou dívkou, co neví, za který konec chytit nejdříve.
Její schopnosti jsou minimální, její odvaha pod bodem mrazu.
Jejím snem je konečně něco v životě dokázat. A zdá se, že
Osud jí s tím klidně rád pomůže, jenže nezvolí tu nejpříznivější
cestu a naivní děvče bude muset obstát ve zvláštní zkoušce.
(2) - Děti prokletí
Jsou jedni z nejváženějších aristokratů jižní Yamiry. Jejich
erb je sám o sobě ztělesněnou mohylou. Jejich skutky
ohromují všechny. Jejich bohatství je nevyčíslitelné.
Ovšem všechno tohle dává volnému průběhu jejich rozvernosti.
A tak vznikají jejich hříchy, jejich temná tajemství a jejich
prokletí.
(3) - Hra démonů končí
Kdysi byli lidmi jako my. Měli své sny, svou rodinu, svůj život.
Stalo se však, že jejich těla byla takříkajíc zaprodána ďáblu a
jejich duše spálená na popel. Místo toho je nahradila duše
zrůd. Tak byla započata krutá hra démonů. Jenže oni tohle ne-
chtěli. Oni stále bojovali za šťastný život. A je na nich, aby
dokonali poslední bitvu, kterou by se osvobodili od svých
drahých vynálezců. Najde se však někdo, komu se skutečně
povede tuhle hru skončit?
Povídky na téma SO nesouvisející s dějem
Aneb když mám chuť napsat něco na tohle téma, co by však nenavazovalo na děj
Postavy
Prosím, seznamte se
Galerie
Když kreslím, tak jsou SO většinou ústředním motivem

Stopy Osudu - Prolog - Psanci nebes

22. října 2010 v 22:30
Tak a máme tu úplný začátek ságy mého života.
Pokud vám později bude připadat, že prolog vůbec nesouvisí s dějem, máte pravdu. Ale je to záměrem. Doporučuji však na něj nezapomenot, jelikož, jestli se rozhodnete začít mojí osobní ságu číst, tak se vám ještě do budoucna bude hodit. Co víc dodat? Snad jen "Enjoy it!^^"
První díl čekejte zhruba za 14 dní. Už mám sice téměř tři kapitoly, ale jak jsem již možná zmiňovala; tvorba kapitol mi trvá opravdu dlouho, musela bych pak dělat ještě větší pauzy ^^;
***

Stopy Osudu (1) - Sliby včerejška - Rozcestník

22. října 2010 v 22:00 | T.

KAPITOLY
Prolog - Psanci nebes
...připravováno

Bez života

11. října 2010 v 16:40 Zběsilé žvásty a výplody mysli
.
Když mé oči dopadnou na parapet jemně osvícen zdráhavější sluneční září podzimu, zří - napolo pod peřinkou hlíny v květináči - uschlý výhonek rostliny.
  Shnilý s duší rozdrcenou napadrť tíživým slovem Konec. Je to smutné, téměř frustrující. Když pomyslím na to, že tento výhonek - biť je to jen jeden malý ubohý výhonek - vznikl díky tomu, že někdo jeho dárkyni rostlinu s láskou opečovával a dával jí vláhu, aby ona mohla povít své dítě a já se o to dítě splozené z lásky a starosti jednoho člověka k rostlině neuměla postarat, je mi na nic. Je to přeci moje chyba, že tento výhonek uhynul. Možná se to zdá být nadsázkové, ale ve své podstatě jsem vrah.
  Ale přesto... bylo by snad tomuto výhonku při životě lépe? Věci se rodí a zanikají a jednou by den jeho záhuby stejně přišel, tak snad nezáleží na tom, jestli je to dřív nebo později.
  ...bylo tedy dobře, že zahynul, aby už se dál nemusel trápit?
  Ne.
  Proč?
  Protože tenhle výhonek měl v životě své poslání. Aby vyrostl v krásnou bujnou rostlinu a splodil další dítě, které by mohlo celý cyklus opakovat. A on ten cyklus navždy přerušil; já jsem jej přerušila. Což znamená, že celé to jeho snažení bylo zbytečné.
  Všichni žijeme pro to, abychom v životě splnili naše poslání. To je to jediné, co by nás mělo táhnout kupředu. Na ničem jiném nezáleží. Nezáleží na životě, je k ničemu, stejně jednou navždy odejdeme. Je jen na to, abychom naplnili naše poslání a jako odměna je ta, že se nás ujme ta nejmilosrdnější paní - smrt. Jednoduše - žijeme pro to, abychom něco naplnili a zemřeli. Žijeme pro smrt. To je celé tajemství života.
  Viď, výhonku? Tobě nebyla umožněna ta prostřední část. Zemřel si předčasně mojí vinou. Omlouvám se. Ale snad někde tam najdeš lepší svět, kde bude tvé poslání dokončeno.

Poslední sbohem

7. října 2010 v 14:33
Povídka psaná relativně nedávno. Nečekejte však nic dlouhého, prostě jsem jen zpracovala jednu myšlenku, co mi utkvěla v mysli.

Poslední sbohem

Poslední sbohem

TO - Stephen King

3. října 2010 v 16:43 | T. |  Knihy
Autor: Stephen King
Žánr: Horor
Druh: Román psán v er-formě
Počet stran: 1013

*Tehdy byli ještě dětmi. Tehdy měli zbraň víry. Teď nemají nic ze své dětské nevinnosti. Ani vzpomínky. Dokáží se znovu postavit hrůze tohoto města?*


Příběhy na části

3. října 2010 v 14:50 | T.
STOPY OSUDU
Seznamte se se světem, kde nic není nemožné. S mým světem.
Příběh naivní dívky, jež žije jen pro to, aby v životě něco dokázala.
Žánr: Fantasy, drama

DEN, KDY VYJDE RUDÝ ÚPLNĚK
Grace je mladá slečna, jež to v životě nikdy neměla jednoduché. Teď se však její život doslova změnil v noční můru.
Žánr: Fantasy, lehčí horor

ČARODĚJČINA PAST
Byla jednou jedna malá hodná čarodějka, která si takhle žila ve svém čarodějném městečku, míchala si lektvar za lektvarem, kouzlila si a bylo jí - Ale blbost! Chcete vědět, jaká je Marion Maleficeová? Všechno, jen ne tohle.
Žánr: Fantasy

Jednorázové příběhy

3. října 2010 v 14:50
____________________________
Poslední sbohem
____________________________Budeme si hrát...!
______________________________
______________________________
______________________________

Co se vidělo, četlo a co se patřičně okecá - Rozcetník

3. října 2010 v 14:45 | T.

No nemyslete si, číst se musí.

*Anime(a manga)
Pokémoni a Naruto... aneb nic jinýho to přece není, že...

Z mého nitra - Rozcetník

3. října 2010 v 14:39 | Te.

Prostě snůšky keců nejrůznějších rozměrů, sem tam nějaká ta úvaha

Alias (rádoby) životní moudra, jež mě napadají pro vystižení mé momentální situace

Moje příběhy - rozcestník

3. října 2010 v 14:37 | T.






Proč zrovna Pisálkův koutek, aneb proč tohle celé vlastně vzniklo?

3. října 2010 v 14:31
.

Vítejte v Pisálkově koutku!

V koutku jedné nevyrovnané duše, jejíž vášní je psaní všelijakých vymožeností všeho druhu.
A ptáte se proč zrovna Pisálkův koutek vznikl?
Důvod je zcela zvláštní, ale přesto je. Když jsem se takhle prohrabovala svojí literární tvorbou, řekla jsem si, proč ji vlastně takhle skladuji? Ať už po papírech v šuplíku nebo dokumentech v počítači. Proč? Mým snem je přeci psát pro lidi, nikoliv pro svojí složku v počítači.
A proto Pisálkův koutek vznikl. Abych se mohla s někým podělit o svou tvorbu, názory a pohled na svět. Však upozorňuji vás, že všechny názory prezentované zde jsou zcela subjektivní a téměř určitě nebudou totožné s těmi vašemi.
Co píši?
Píši skoro neustále. Když jsem veselá, když moje duše překypuje smutkem, když prožívám nějaké intenzivní pocity.
Jak již vás mohlo napadnout - když jsem psala o prezentování názorů lidu - nejčastěji píši úvahy a jim podobné výlevy vědomí, nevědomí i podvědomí. O životě, o nereálnu i reálnu, zkrátka o všem, co mi zrovna přijde na mysl.
Miluji ovšem i psaní básní a ráda recenzuju všechnu kulturu kolem sebe.
A povídky? Povídky...ano, taky se zde najdou, ne však v takové míře, jelikož se vždy snažím, aby byly ťip ťop, z čehož plyne, že mi však jejich tvorba trvá hodně dlouho.
Kdo jsem?
Nechci toho na sebe vyžvanit příliš jako v životopise, jelikož většinu se toho o mně dozvíte z mé tvorby. Ale kdybych to shrnula - jsem úplně obyčejná třináctiletá holka s velmi nevypočitatelným charakterem. Jakožto typický Blíženec jsem hodně náladová, takže se jednu chvíli dokáži smát jako blázen a mrknutím oka se najednou topit v melancholii. Dalo by se tomu říct, že je ve mně více než jedno já, proto se můj charakter těžko popisuje. Na co vás však raději upozorním předem je to, že jsem nesmírně citlivá.
A pro co mám tak nějak slabost? Je toho hodně, že by jeden na prstech nespočítal. Pro přátele a lidi, co mám ráda, pro četbu, počítač, kreslení a malování, poslouchání hudby, dávání dohromady různých extravagantních outfitů, pro dobré seriály a filmy,... a samozřejmě pro již tolikrát omílané psaní.

Pokud jsem vás tedy ještě neodradila a rádi byste si přečetli něco z mé tvorby, stačí pokračovat do sekce Literatura.
***
A ještě takový dodatek. Tím, že budete kritizovat nedostatky mého psaní a budete psát své názory na věc mě potěšíte daleko více, než když napíšete komentář typu "Krása!"
Nejsem totiž žádný profesionál a ráda si vyslechnu všechny rady, jak své psaní vylepšit!