TO - Stephen King

3. října 2010 v 16:43 | T. |  Knihy
Autor: Stephen King
Žánr: Horor
Druh: Román psán v er-formě
Počet stran: 1013

*Tehdy byli ještě dětmi. Tehdy měli zbraň víry. Teď nemají nic ze své dětské nevinnosti. Ani vzpomínky. Dokáží se znovu postavit hrůze tohoto města?*


Vítejte v městě Derry, ve státě Maine. Na první pohled byste řekli, že je to město jako všechna ostatní města Ameriky. Ach ano, Derry tak opravdu působí. Kdybyste ovšem šli hlouběji...

...zjistili byste, že město má docela zajímavou historii. Každých - zhruba - sedmadvacet let se v Derry rozjíždí série nevysvětlitelných vražd; především dětí. Každá série je zakončena nějakým brutálním masakrem. A pak je zase na nějakou dobu pokoj. Jenže pak to znovu propuká. Jak je něco takového možné, že se cyklus tak pravidelně opakuje? A co je ještě divnější; jak je možné, že o těchto skandálech nikdo ze světa není informován? Ano, kdyby v New Yorku zemřeli třeba dva lidé, hned jsou toho plné zprávy a noviny, tak jak je možné, že když v Derry zemře přes sedmdesát lidí záhadným výbuchem továrny, nikdo si z toho moc nedělá a pro média tyto informace zůstanou utajené?

Tehdy jich bylo sedm a byli ještě dětmi. Bill Debrough, který jezdil na tom starém kole a nedokázal říct ani "ahoj", aby se u toho nezakoktal, že už nemohl pokračovat. Kecal Richie Tozier, který má brýle tlusté asi jako dna lahví od coca-coly a neustále kolem sebe perlí - většinou rádoby - vtipné poznámky. Ben Hascom s těmi svými knihami, slabostí pro jídlo a břichem tak velkým jako sud. Rusovlasá Beverly Marshová s cigaretami pod blůzkou, vytahanou sukní a modřinami v obličeji. Eddie Kaspbrak se svým malým vzrůstem, náchylností na všechny nemoci světa a respirátorem neustále tahajícím za sebou, i když je v něm stejně jen placebo. Stan Uris; ten židovský chlapec s tím svým ptactvem a velkým nosem, který už v deseti letech vypadá jako pravý elegán. A Mike Hanlon; ten černošský kluk z farmy, chodící do církevní školy, co opravdu efektivně pojmenoval svého psa.

Ano, sedm dětí z Derry, scuknuté do party Smolařů, protože on opravdu každý z nich smolař byl. Sedm dětí neustále si hrajících na zarostlých "Ladech", kde nebylo nic než jen čerpadla, krajina zarostlá všemi možnými i nemožnými rostlinami a řeka plná odpadní vody. Ale byl to přeci jejich svět; jejich dětský svět, tak jim tu fantazii neberme. I když, v podstatě to celé bylo jen schovávání se před staršími kluky, kteří zmlátili všechny, na které přišli.

Jenže v Derry číhá něco daleko daleko horšího, než je jen zákeřná parta Henryho Bowerse...

Tehdy byli jen děti a už přes to čelili nejhorší noční můře, jakou si kdy mohli představit. Hrůze, která má tolik tváří, kolik jen potřebuje. Příšera sídlící v kanalizaci města Derry, co v pravidelném cyklu zabíjí. To.

Tehdy si mysleli, že To porazili, ale přes to si přísahali, že kdyby se kdykoliv mělo znovu objevit, vrátí se a tentokrát ho zabijí úplně.

Nyní - o sedmadvacet let později - jsou dospělími muži a ženou. Rozutekli se do velkého světa a dosáhli zde úspěchů. Jediný Mike zůstal - zde v Derry známý jako knihovník Michael Hanlon - a tak je na něm, aby všechny svolal zpět, když se v Derry opět začne dít cyklus nevysvětlitelných vražd. Jenže dokáží to tentokrát tak, jako když byli děti? Když si navíc vůbec nevzpomínají na to, jak jako děti s Tím bojovali?
Historie se opakuje a noční můra bez konce opět vztahuje své spáry.

Hned první, čím mě TO zaujalo bylo to, že má originální děj, jelikož v dnešní době většina hororů jsou stavěná na úplně tom samém. K ději jako takovému se tedy vyjadřovat nebudu.

Co se týče postav, byly opravdu krásně propracované. Jelikož je knížka opravdu objemná, tak je zde obsah opravdu dobře zpracovaný, z čehož plyne, že i postavy se vyvedly tak dobře, že v mnohých situacích jste ani nemuseli vědět jméno a bylo vám jasné, kdo co řekl, nebo udělal. Postavy mi byly i skoro všechny sympatické, což je docela nezvyk. Nejvíce jsem si oblíbila Eddieho, protože jsem vždycky měla tendenci přiklánět se k těm slabším a Richieho, jehož perličky někdy opravdu trhaly bránici. Ostatní postavy jsem také měla ráda. Teda trochu méně sympatický mi byl Bill, jelikož vůdčí typy jsem nikdy moc nemusela, a Beverly, to byla dle mého názoru vážně jen pitomá slípka.

Jenže to nejlepší z knihy byl styl, jakým pan King knihu psal. To byla jedna pohádka. Nechci se nějak předvádět, že bych tomu rozumněla, ale když už máte dobrý děj, musíte ho umět i dobře podat; a to se panu Kingovi opravdu povedlo. Tolik pocitů, to, že se dokázal tolik věnovat některým detailům, jeho slovní obraty; zkrátka a dobře - někdy jsem jen zírala.

Asi teď čekáte závěr, že se těším, až si přečtu další díla pana Kinga, ale to vám tak s jistotou říct nemohu. Jistě; jeho autorský styl je skvělý, jenže já jako od přírody šílený strašpitel nevím, jestli budu mít na nějaký horor ještě žaludek.

Ale každopádně, jestli máte rádi horory a pořádné napětí, můžu tuto knihu úplně s klidným srdcem doporučit.

Mé hodnocení : 8/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama