Jen služebník

27. listopadu 2010 v 14:30
Další jednorázová povídka, psána ve středu. Je trochu kratší, ale nechtělo se mi to moc natahovat xD Tentokrát kupodivu nečekejte nic morbidního, ale spíš zabrousíme trochu do červené knihovny. V poslední době mě začala bavit psát romantika ^^. No, dost keců, pusťme se k jádru:

Mellanie

Jen služebník


,,Pane Timothy,"usmála se hřejivým úsměvem na uvítanou muže, ke kterému cítila již dlouhou dobu tolik lásky, že by se to ani nedalo slovy shrnout. Proto to také ještě neudělala.
  Ale to přeci nevadilo. Měla čas. Vždyť jí nebylo ještě ani dvacet, měla své zámožné zázemí, studia a celý krásný život před sebou. A navíc, vypadalo to, že Johnu Timothymu také padla do oko. Jistě na ní počká. Tak dlouhou dobu, jak jen bude pořeba.
  ,,Slečno Mellanie Greystoneová,"oplatil jí úsměv a lehce se poklonil. Poté vyčkal, až ten krásný zjev sejde z secesních schodů majestátného sídla a on mu bude moci gentlemansky sundat bílou rukavičku a políbit tu hebkou líbeznou ručku.
  Hned na to jí nastavil rámě a ona se ho nedočkavě chytla. Vydali se na svou pravidelnou procházku podél nábřeží Temže.
  Ještě než však zaklaply dveře, Mellanie na chvíli poodešla ke - jako vždy nepotřebnému a nepovšimnutému, jak by taky, když to byla vlastně jen součást nábytku - svému osobnímu sluhovi a zašeptala: "Juliane, mohl bys prosím přichystat na večer mou ložnici? Svíčky, květiny, nějaká ta romantika, vezměte si na pomoc třeba Susan - ona těmto věcem rozumí… Dnes to vidím světle,"zasmála se sametovým smíchem a odkráčela se mužem svého srdce.
  Pohledný hnědovlasý mladík - Julian - se za ní zůstal jen smutně dívat. Sledoval do detailu její nádherné kaštanové vlasy vlnící se v odlescích drahých lustrů a její dokonale padnoucí šaty. A když se ještě naposledy otočila, vnímal každým svým kouskem jen její obličej, představoval si, že ho bere do svých dlaní, sklání své rty k těm jejím, pomalu se přibližuje, a pak-
  Ne. Hloupost. Ona byla zámožná paní a on byl jen její sluha. Chudý jako krysa. Už tohle byl dost dobrý důvod k tomu, aby si na ni přestal myslet. A pak tu byl pan Timothy. Vyhlížející jako solidní bohatý člověk, co ji má rád. Jistě se ani nenaděje a bude svatba. A on bude služebník rodiny Timothyových.
  Dveře se zaklaply.
  Julian si uvědomil, že tu má přece nějakou práci. I když zrovna do tohohle šel velmi nerad, nemohl přece svou mladou paní zklamat. Její štěstí bylo přednější.
  ,,Susan,"zvolal směrem ke kuchyni. Tak, je čas, dát se do práce.
   ,,Co že jste dnes tak zamlklý, pane Timothy? Nestala se žádná zajímavá obchodní událost, o které byste mi mohl vyprávět?"zeptala se Mellanie a přivinula se blíž.
  ,,Vlastně se jen chystám, že bych vám chtěl něco říct, slečno."
  ,,Vážně? Já vám totiž taky,"zazářily jí oči. Ano. Teď jí zcela jistě řekne, jak hrozně ji miluje. Možná jí i podá prsten. Ano, ano, ano!
  ,,Ano. No, možná spíš ukázat, než říct."
  Ano, ano. Jistě, teď jí přeci ukáže prsten, aby to mohlo projít beze slov, jelikož má trému. Ach, to bylo tak romantické! Trochu se však zarazila, když ji John začal odvádět směrem do středu města.
  ,,Kampak to kráčíme?"
  ,,Říkal jsem přeci, že vám chci něco ukázat. Nebo spíše někoho."
  ,,Vážně?"zeptala se, aniž by ji to nějak zajímalo. Byla lehce rozčarovaná.
  ,,Ano. Pojďte se mnou,"zrychlil krok a co nevidět se ocitli u domu pana Timothyho.
  ,,Však pojďte, má milá,"pobízel ji směrem k salonku. Pomalu s ním srovnala krok.
  Pan Timothy otevřel salonek. Na sedačce zde upíjela čaj mladá žena s dokonalými blonďatými loknami.
  ,,Ach, Johne!"vydechla ta žena a odložila šálek čaje.
  ,,Sarah,"usmál se. "Rád bych ti někoho představil. Tohle je Mellanie. Jsme přátelé. Pokud vše dobře půjde a ona svolí, bude nám svědčit."
  ,,Svědčit…?" V Mellanii okamžitě hrklo a tlukot srdce jakoby se jí zastavil. Jakoby v ní najednou něco zvadlo. "Myslíte j-jako…"
  ,,Mellanie, rád bych ti představil moji snoubenku Sarah. Příští týden se budeme brát." Zasmál se tím smíchem, který tolik milovala.
   Julian utkvěl zrakem na odtikávajících hodinách. Slečna by se již brzy měla vrátit.
  A ano, opravdu, dveře klaply. Přesunul se do chodby, aby jim je mohl podržet.
  Ovšem, jak zřel, vrátila se jen slečna. Bez pana Timothyho. A její oči podmáčely kapky žalu.
  ,,Ach, copak se stalo? Kde je pan Timothy?"
  Neopověděla na jeho otázku, místo toho ona sama otázku položila. ,,Juliane, nepřijde ti někdy, že je život hrozně nespravedlivý? Nebo je snad pravda, že si nezasloužím lásku? Že není na světě nikdo, kdo by mě miloval?"
  Vydechl a podíval se do jejích zoufalých očí. "Náhodou, o někom bych věděl,"zašeptal trochu smutně. Sundal si bílé rukavice a palcem jí setřel z lící slzy.
  Nechápala. Pochopila teprve, až když se trochu nesměle usmál. Padla do jeho vroucného obětí.
  ,,Miluji vás, slečno. Vždycky jsem miloval a vždy budu, ať už se stane cokoliv,"zašeptal a přitiskl si ji k hrudi.
  ,,Děkuji, Juliane. Děkuji."
  To nebylo přesně to, co potřeboval slyšet. Ale přesto cítil, že jeho cit nebude tak docela zatracen.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vampyyyrka vampyyyrka | Web | 28. listopadu 2010 v 10:34 | Reagovat

ahoj,zde je čtvrtý díl povídky wolfish lady...doufám,že se ti bude líbit =)
http://vampyyyrka.blog.cz/1011/wolfish-lady-4-kapitola-druha-zkouska

2 vampyyyrka vampyyyrka | Web | 29. listopadu 2010 v 14:03 | Reagovat

Mohla bych poprosit o hlásek?
http://roxy-foxy-boxy.blog.cz/1011/sonf-s-sutaz-o-naj-film-serial-1-kolo
jsem tam jako vampyyyrka - Twilight sága  
děkujůůůůůůůůů x)))

3 Rena Rena | E-mail | Web | 31. března 2012 v 16:51 | Reagovat

To je hrozný, jenom dva komentáře k tak úžasné povídce a to jsou to jenom prosby o hlasy? Smutné...
A teď k tématu: Umíš moc hezky psát, opravdu moc :) Je to takové čtivé, akorát bych možná trochu víc rozepsala to jak ji vedl tím městem a jak jí řekl to s tou snoubenkou, ale jinak to bylo... úžasný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama