O Stromu a lidské škodolibosti

29. března 2011 v 19:00 | Tereza |  Rádoby poezie
Jedna básnička psaná ve vyučování...^^; V poslední době miluji psaní básniček. Měla jsem chuť napsat něco na typ pohádky se špatným koncem.

Na kopci vyrostl strom,
ten kopec za městem leží.
Stojí tam hrom co hrom,
neopadl ani když sněží.

Kořeny zemi proplétajíc,
plné moudrosti,
větve se nebe dotýkajíc,
kmen pln statnosti.

Od té doby, co zlatá jablka zplodil,
sjíždí se k němu celý svět.
I sám pan král k němu chodil,
aby mohl povědět mu pár vět.

První rok strom zachránil království,
když byl s to válku zrušit,
zabránil tak všemu bláznovství,
co mohlo království zasmušit.

Druhým rokem princeznu zachránil,
když svými větvemi draka skolil.
Následně sličného prince objevil
a král k šťastnému sňatku svolil.

Třetího roka slíbil městu slávu, štěstí,
a tak také vykonal.
Jenomže bohužel naneštěstí,
právě za to život dokonal.

Přišli vojáci,
stromu větve polámali,
žádní dobráci,
jeho duši rozsekali.
Kořeny ze země vytrhali,
bez citu.
S povykem z něj ptáci odlétali,
nenalézajíc úkrytu.

Poslední jablko spadlo,
cestou bylo unášeno,
v tu ránu království padlo,
na prach bylo rozprášeno.

Na kopci vyrostl strom,
vojáci od něj běží,
strom tam stál hrom co hrom
a teď na zemi leží.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mango Mango | Web | 1. dubna 2011 v 22:49 | Reagovat

Njn, bohužel to jsme my lidi =(.

2 Emily Emily | Web | 2. dubna 2011 v 10:41 | Reagovat

Tak aspoň že to odnesli i ti lidé, co mu tak ublížili... smutný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama