Revoluce ďáblu

1. dubna 2012 v 11:30 | Te. |  Rádoby poezie
Přece jenom, tenhle blog byl kdysi založen na mou pisatelskou tvorbu. Pak se to trochu zvrhlo.
Psáno kdysi dávno, upraveno tak, abych to mohla prezentovat jako mluvní cvičení ve škole. Což bylo ve výsledku fiasko, protože jsem se to nazpaměť učila až den předem jednu hodinku po plese a při přednesu jsem nebyla schopna si vzpomenout na posledních pár slok. Každopádně pořád to zůstává nejdelší básničkou, co jsem kdy splácala.

Prý ať to není znovu deprese,
Tak ať se nemusím omlouvati.
Bude to ovšem trochu recese,
Celou dobu budu veršovati.

Myslím to v dobrém,
Příběh této balady je krátký,
Však jeden problém,
Musíte číst trochu mezi řádky.

Nemusíte hned poznati,
Že tohle jen další nonsens není,
Musíte však uznati,
že na konci pohádek skrývá se poučení.

Byla noc
a na obloze temná bouře.
A jen moc
mohla vésti k této vzpouře.

V království dřív blaha habaděj,
všechno však vzal čas,
teď tu vládne jenom beznaděj,
pekelný má hlas.

Tam dole v podhradí
dříve ráj Štěstěny,
teď jej však nahradí
hladové plameny.

Vzplála postel,
vzplála vrátka,
padá kostel
s ním naděj krátká.

Princ tuze mladičký ví,
že tohle celé jistě není.
V jeho podvědomí tkví,
že to si ďábel zuby cení.

Lidé hřeší,
chaos se vlády ujímá,
ďábla to těší,
snad dokonce dojímá.

Ďábel toť skutečný,
žádná hloupá báje,
s duší barvy smuteční,
teď ať se lid kaje.

Princ zatne ruce v pěsti
a nechá proroka povolat,
doufá, že ten znovu štěstí,
může do království přivolat.

Tak sluhové přivádí muže,
co podivný hábit má,
muž se nadechne seč může
a zastřeným hlasem povídá:

"Pozvednout číši
a odejít pryč,
překlenout výši
a dohledat klíč.

Klíč do srdce ďáblova
a v něm temná vrátka,
nalézt zámek doslova,
odemknout jej zkrátka.

Jedině tak ďábel najde zas lásku,
není to člověče žádný špás,
tvá rodná země visí na vlásku,
tak tu jen neseď a rychle ji spas."

Princ dobře ví, co musí dělat,
musí svou šavli vytasit,
a tak přiznává, i když tuze nerad,
chce ďáblu revoluci vyhlásit.

A tak si obstará koně,
taky pláštík na sebe,
vydá se k zářící luně,
vydá se do nebe.

A zlatý oblak se třese,
Všude kolem hýří šarády,
Zpívají v oblačném lese,
Princ našel věštící dryády.

"Ach hlupáčku, copak to nevidíš,
že je to celé ironie?
I tys myslel, že ďábla v nebi uvidíš,
však pro něj je to celé agónie.

Možná jsi slepý z řečí ostatních,
hmotný klíč ovšem není,
pokud chceš stát se moudrý jak mnich,
jediný klíč je porozumění."

Princ chápe, že za tím vším podfuk se skrýval,
Tam, kde údajně ďáblovy drápy se sápají,
Tam spíš hlas nebes vábně zpíval,
Ti andělé, co z nebe dolů slétají.

Chtěli revoluci nevinnému,
protože s jeho jménem cejch se táhne,
věřili zdánlivě svatému,
co zatím po zkáze prahne.

Ďábel nebyl viníkem,
jen princ řádně jeho příběh neznal,
svět rohatého opil rohlíkem,
prožil můry, o kterých si nezdál.

Od té doby princ nedá na řeči ostatních,
tohle to je teď pasé,
nevěří, že vše je vina rohatých,
nezáleží přec na rase.

Teď něco, co tu ještě není,
však já to hnedle napravím,
slíbila jsem vám poučení,
tak ho teď hezky vyprávím.

Říkají-li ostatní, že je věčně smutný,
to neznamená, že kope si svůj hrob,
že jeho otec je hrabě zpupný,
jeho syn nemusí býti snob.

My lidé raděj naletíme na předsudky,
než abychom soudili z zkušeností naších,
i zdánlivě zlí mohou dělat dobré skutky,
mohou být i jedni z plašších.

Stejně tak opačně platí to,
jméno je cejch a mnohdy klame,
to, že lidi ostatní si myslí to a to,
neznamená, že my musíme to samé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rena-chan Rena-chan | Web | 1. dubna 2012 v 16:06 | Reagovat

Nádherný *_* Obdivuji tě :3 Já nemám slov...  =(^_^)=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama